NÁMĚSTÍ I.P.RUMOVA: 19. STAVBA AUTODRÁHY KROK ZA KROKEM, odmaskování drážky, výroba svodidel...

Diagnoza 19 - Říkáte strhnout nějakou blbou papírovou pásku? ...sranda... A kdyby Vás to náhodou přestalo bavit, běžte dělat něco jiného, třeba svodidla...

Ten víkend prostě asi musel přijít...

A přitom všechno šlo tak krásně, hladce a bez problémů.

Vozovku jsem měl namalovanou a napatinovanou, terén hotový, nabarvený, statickou trávu přilepenou, smrky a listnáče připravené k sázení. Zbývalo pouze odmaskovat drážku a první testovací jízdy na novém terénu Rumoringu mohli začít...

Před odmaskováním drážky, ještě plný ideálů...

A právě v tom byl ten malý háček, a jak se později ukázalo, spíše hák.

Při prvním pokusu strhnout pásku jsem zjistil to, že páska dolů vůbec nejde, trhá se po centimetrových kouscích a že očištění kolejí bude asi mnohem větší legrace, než jsem původně předpokládal.

Svoji roli určitě sehrála hustá barva základu trati, kterou jsem moc nešetřil a zvesela jí kydal jak na vozovku, tak i na maskovací pásku, viz zde.

Spodek nehotový, vršek neodmaskovaný, jinak místo pro budoucí hlídku Policie...

Tak i samozřejmě doba, (cca 1 měsíc) za kterou páska skvěle přilnula ke kolejím...

Hustá akrylová barva kvalitně přilepila pásku jak k vozovce, tak i ke kolejničkám.

Pokusy obříznout pásku nefungovaly a jediným řešením bylo, trhat jí po 2-5 centimetrových kouscích.

Částečně odmaskovaný vršek...

Práce šílená, která mi zabrala celý den a při níž jsem proklínal snad úplně vše...

- že jsem použil tak silnou vrstvu barvy...

- že jsem nepoužil maskovací pásku gumovou...

- že jsem to vůbec zalepoval...

- že jsem si takovou blbost vůbec vymyslel...

V mezičase, kdy už jsem neměl nervy na autistické "nípání" pásky, jsem se chodil uklidnit vedle ke stolu, kde jsem začal vyrábět svodidla.

Základ stavby svodidel...

Jako základ jsem použil široký mantinel od staré české autodráhy Ites, který jsem po délce rozříznul na dvě poloviny.

Tento profil odpovídal normálním jednoduchým svodidlům, takže ze dvou mantinelů měřítka 1:32 jsem vyrobil 7 kusů svodidel měřítka 1:43 různých délek.

Nalepené sloupky, připraveno na malování...

Připravil jsem si hranolek o rozměru 5x5 mm, nařezal ho na kusy 4 cm dlouhé a v pravidelných vzdálenostech ho vteřinovým lepidlem nalepil na rubovou stranu budoucího svodidla.

A než lepidlo řádně vyschlo a vytvrdlo, šel jsem se opět věnovat loupání pásky...

Zkusil jsem postup inovovat, pásku uprostřed naříznout a trhat každou půlku zvlášť. Šlo to sice o malinko lépe, ale ani tak to nebyla žádná sláva.

Po další hodině jsem se rád vrátil zpět ke svodidlům a pokračoval jejich nástřikem.

Základní nástřik barvou Tamiya...

Dvě vrstvy stříbrné barvy Tamiya + 1 vrstva syntetické barvy Testor, která vytvořila patinu a povrch zafixovala. Po zaschnutí jsem vše ještě přelakoval vrstvou matného laku, který povrch ochrání před poškrábáním a omlácením, (přeci jen jsou to svodidla).

A opět návrat k milé pásce...

Den se chýlil ke konci, s ním i mé utrpení a po odstranění posledního kousku maskovací pásky, (ty pod mosty a na dalších špatně přístupných místech byly vážně lahůdkové), jsem s úsměvem idiota zjistil, že barva na mnoha místech zatekla i pod pásku a na kolejničkách jsou černé fleky od základní barvy...

A někdo je bude muset asi smirkovým papírem očistit, že?

Stržená páska, zbytky barvy...

Tu sobotu jsem na to už vážně neměl nervy.

Odešel jsem proto do místní restaurace, kde jsem se snažil svou depresi vyhnat z hlavy rumem...

Sice se mi to moc nepovedlo, ale příští den jsem byl jako vyměněný...

Tupě a se skelným pohledem jsem obrušoval zbytky barvy z kolejniček, už mi to ani moc nevadilo, (či spíše bylo mi to jedno) a v mezičase jsem patinoval svodidla.

Patinování svodidel...

Použil jsem olejovou barvu kaselskou hněď, kterou jsem hodně rozředil a svodidla natřel. Barva zatekla do prohlubní a vytvořila pro lidské oko plastický efekt. Po mírném zavadnutí (1 hodina broušení kolejniček) jsem přebytek barvy setřel štetcem.

Svodidla jsem měl hotová, zbývalo pouze nechat je vyschnout a osadit na místo.

K tomu jsem ovšem potřeboval mít očištěné kolejničky od barvy...

Část očištěné zatáčky Rumovka...

Další dvě hodiny jsem s přiblblým úsměvem brousil a brousil, až kocovina odezněla a já zjistil, že mám hotovo...

Očištěné křížení...

Byl jsem šťastný... hlava přestala bolet, ruce se netřásly a koleje byly čisté.

Už to vypadá trochu lépe...

Rallye část Rumoringu byla hotová a já jsem se příští víkend mohl přesunout k více kreativním činnostem, jako je sázení stromků, dodělávání mostů a ostatních doplňků mého "autodráhodioramatu".

A kdyby Vám někdo tvrdil, že kocovina je hrozná věc, nevěřte mu.

V určitých chvílích lidského života může zachránit i psychické zdraví...

Nemůžu ale křičet hop, dokud jsem úplně nepřeskočil, druhá půlka Rumoringu (ta spodní) je stále ještě zalepená a čeká na svého prince...nejlépe rumového...