7. STAVBA AUTODRÁHY KROK ZA KROKEM, vytváření terénu...

Diagnoza 07 - Jak a čím vycpat základ autodráhy, jak pěnit, napěnit a nevypěnit a také něco o kašírování a třeba i babském uchu...



...I když o jeden díl později, přeci jen svůj slib plním...


Dnes budeme tvořit terén, tak aby dráha vypadala alespoň trochu reálně a abychom té dřevěné kostře s kusy plastu od minule, vdechli trochu života a iluzi skutečného terénu.


HOTOVÁ KOSTRA

Při stavbě svého "RUMORINGU" jsem postupoval následovně:


Dřevěnou kostru jsem vycpal zmuchlanými kusy novin, (je lhostejné, zda je to Blesk, Rudé Právo či Playboy), jde pouze o hmotu, kterou vycpete prázdná místa, ale i tak to svědčí o vkusu každého soudruha...



PRVNÍ NOVINY

V mém případě největší prostor pro vycpání byl v hluchých místech pod šikminou a především pod zatáčkami. Dlouhé rovinky které jsem už od minule měl podepřené kousky desek, jsem novinami nevycpával, ale pojistil kusy 5 cm polystyrenu, který jsem nalámal na potřebnou délku. Jednotlivé kusy jsem k sobě přilepil bílým lepidlem, tak abych zaplnil otvor a zároveň vytvořil jakýsi masiv kopce.



KUSY POLYSTYRENU

Je vážně lhostejné jaký materiál použijete, důležitý je pouze objem.



TENTOKRÁT JAKO SKÁLA

A polystyren se na to skvěle hodí, je lehký, levný a mě z mého letního zateplování zbylo spoustu odřezků.


Nebylo tedy co řešit...

Nejlépe je vše vidět na fotkách, důležité je pouze vytvořit základ na který přijde vrstva PUR pěny. Už v této fázi je ale dobré vědět kde bude kopec a kde údolí a podle zamýšlené členitosti přidávat materiál.


Po vycpání celé trati jsem materiál přichytil králičím pletivem a začal se poohlížet po PUR pěně.



PŘICHYCENÍ PLETIVEM

Ta následovala v dalším kroku.



PRVNÍ PĚNA



BUDOUCÍ LANOVÝ MOST


JEŠTĚ JEDNOU

Pěna by měla být vysokoroztažná, a nejlépe ještě v akci, protože jí bude potřeba poměrně dost. Já koupil pro začátek 3 lahve po 90-ti kačkách za kus, v naivní představě si že to bude stačit. Zmizely jako když plivne a ve finále jsem ještě 6 dalších musel přikoupit.



PODLOŽENO, VYPĚNĚNO

Po vypěnění všech otvorů a vytvoření hrubého "nástřelu" terénu, přišly na řadu papírové utěrky.



PŘEKRYTO UBROUSKEM

Ne že bych si potřeboval utřít ruce, (pěnu jsem měl spíše na mikině, na svém krásně pivně vypouklém břiše, jak jsem se nakláněl do špatně přístupných míst), ale ubrousky jsem na pěnu přimačkával tak, abych se zaprvé neušpinil a zadruhé abych vytvaroval ještě nezaschlou pěnu do požadovaného tvaru.



BUDOUCÍ ZATÁČKA RUMOVKA

Ubrousek se totiž na pěnu přilepí a tím se dají tvarovat mnohem ladnější přechody údolí a kopců.Po dotvarování jsem vše nechal přes noc zaschnout a pokračoval druhý den ráno.


Ráno ovšem nebylo moudřejší večera, pěna vyrostla do obrovských rozměrů, až jsem si chvílemi připadal jak v pohádce o tom šíleném hrnečku. Nezbylo mi nic jiného než se vyzbrojit řezákem a všechny ty nechtěné "vředy" trochu zkrotit.



V POZADÍ ZATÁČKA KONOPOVKA

Celý den jsem ořezával a tvaroval budoucí relief trati, kopce, údolí i skály.Výhodou pěny je, že odřízlé kusy které jsou normálně na vyhození, lze s úspěchem recyklovat a implantovat do míst kde je potřebujeme.


Buď zastrčit do vyřízlé díry, nebo přilepit na zamýšlené místo.Lze použít bílé disperzní, silikon, nebo klidně i lepidlo na obklady, pěnu přilepí snad úplně všechno.


Základní ořez a tvarování jsem měl hotové a na řadu mohlo přijít kašírování...

Při řezání, nebo trhání zaschlé pěny vznikají ostré hrany s bublinkovou strukturou, které vypadají nepřirozeně, (pokud tedy nechcete imitovat lávovou vyvřelinu), a jelikož já jsem chtěl klasickou středoevropskou krajinu, nezbylo nic jiného než povrch trochu zjemnit.

Ano právě zmíněným kašírováním.


Do kýble jsem si namíchal směs vody, bílého lepidla, lepidla na tapety a pořádně promíchal. Máte-li odvar z babského ucha nebo vraní oko, klidně ho tam vražte taky...



POUŽITÉ LEPIDLO

Pít se to sice nedá, to si raději dejte pivo, zato to skvěle lepí...



NAKAŠÍROVANÝ MASIV

Touto hmotou jsem natřel pěnu, na pěnu přitiskl zelenou utěrku a štětcem namočeným v lepidle jsem vše uhladil. Ubrousky jsem překrýval tak, aby mi vznikla souvislá vrstva nakašírovaných utěrek. Originální kašírování se sice dělá papírovou drtí, tento způsob se k tomu dá alespoň vzdáleně přirovnat.



DRUHÁ STRANA

Výhodou zelené barvy utěrek je, že i člověk s minimální fantazií si dokáže budoucí tvar terénu představit.


PŘI SCHNUTÍ


 ...Zelená jako travička...


Pokud budete chtít vytvořit skálu, stačí utěrku roztrhnou, nechat ven koukat pěnu, popř. jí dotvarovat skalpelem do kamenného tvaru.


BUDOUCÍ SKÁLY

Vše jsem nechal celý týden zaschnout, odjížděl z chalupy a těšil se jak v pátek budu pokračovat... Netušil jsem ale to, že se budu celý příští víkend hrabat v něčem hnědém, řídkém, mazlavém...

naštěstí však ale bez zápachu...

To ale fakt až příště... 



I.P. RUMOV

Žádné komentáře:

Okomentovat