DOPISY MATYLDĚ ...

O vztahu, lásce a taky stáří ...



Drahá Matyldo...

Vím že dnes je to naposledy, ale nemohu si pomoci, pořád mám v sobě tu strašně živou vzpomínku na den když jsem tě poprvé potkal...

U Humpolce, v pletivové ohradě, stála jsi tam...
...tak důstojná, krásná, ranní deštík ti smáčel tvůj make-up a já věděl, že Ty jsi ta pravá a myslel si...

ano...

to je láska na celý život...

Ladné boky, přitažlivý obličej, krásné tělo mladé dívky a duše puberťačky...

Ano zamiloval jsem se...

První dotyky chlapecké nesmělosti a nezapomenutelný pocit, když jsem tě poprvé naplnil až po okraj...
Předla jsi jako kotě a vše mi stonásobně vracela...

Potom přišly první společné výlety, první dovolená...
Rozpálený chorvatský písek, vyprahlá maďarská pusta, náš vztah se prohluboval a já najednou zjistil, že z té mladé dívky se stala zralá žena...

Ano, i já jsem zestárl, zmužněl a šílené výlety za dobrodružstvím vyměnil za klidnější víkendy na chalupě.
Samozřejmě, většinou byly pracovní, ale táhli jsme to spolu statečně...

Pár tun jsme přestěhovali, až jsem se chvílemi bál o tvojí kondici.
Ale ty jsi vydržela úplně vše a kromě šťávy ode mne a trocha lubrikačního oleje jsi nikdy více nepožadovala...

A já místo toho abych ti dal svou veškerou péči jsem jen kořistnicky bral...

První drobné odřeniny našeho vztahu, půlnoční návraty z restaurace s prezidentskou virozou, které nemohli skončit jinak...

Vím to jsou šrámy a poranění, které lepenkou nebo samolepou neopravíš, ale...

Ale...

Ale, když já myslel že se tolik snažím...

První návštěvy u lékaře, drobná ošetření se začala měnit na větší a rozsáhlejší a já vnitřně začal zjišťovat, že jsi mi zestárla...

Snažila si se to přede mnou skrývat, ale make-upu bylo čím dál více a stejně nepomáhal...

Vím říkáš, stáří nezastavíš a vše dobré jednou skončí..

Ale proč tak brzy???








Můžeš mi vyčítat, že jsem Ti vzal tvá nejlepší léta, že jsem se o tebe nestaral, ale to že bych na tebe zapomněl, to mi prosím tě neříkej...

To vážně není pravda...

Tvůj modrý oválek jsem si vzal na památku a i když  jsem změnil orientaci a mám teď nového rumunského přítele nikdy jsem na tebe nezapomněl...

Ono to totiž ani nejde...

Čest tvojí památce Matyldo...


I.P. RUMOV



Žádné komentáře:

Okomentovat