O vztahu, lásce a taky stáří ...
Drahá Matyldo...
Vím že dnes je to naposledy, ale nemohu si pomoci, pořád mám v sobě tu strašně živou vzpomínku na den když jsem tě poprvé potkal...
U Humpolce, v pletivové ohradě, stála jsi tam...
...tak důstojná, krásná, ranní deštík ti smáčel tvůj make-up a já věděl, že Ty jsi ta pravá a myslel si...
ano...
ano...
to je láska na celý život...
Ladné boky, přitažlivý obličej, krásné tělo mladé dívky a duše puberťačky...
Ano zamiloval jsem se...
První dotyky chlapecké nesmělosti a nezapomenutelný pocit, když jsem tě poprvé naplnil až po okraj...
Předla jsi jako kotě a vše mi stonásobně vracela...
Potom přišly první společné výlety, první dovolená...
Rozpálený chorvatský písek, vyprahlá maďarská pusta, náš vztah se prohluboval a já najednou zjistil, že z té mladé dívky se stala zralá žena...
Ano, i já jsem zestárl, zmužněl a šílené výlety za dobrodružstvím vyměnil za klidnější víkendy na chalupě.
Samozřejmě, většinou byly pracovní, ale táhli jsme to spolu statečně...
Pár tun jsme přestěhovali, až jsem se chvílemi bál o tvojí kondici.
Ale ty jsi vydržela úplně vše a kromě šťávy ode mne a trocha lubrikačního oleje jsi nikdy více nepožadovala...
A já místo toho abych ti dal svou veškerou péči jsem jen kořistnicky bral...
První drobné odřeniny našeho vztahu, půlnoční návraty z restaurace s prezidentskou virozou, které nemohli skončit jinak...
Vím to jsou šrámy a poranění, které lepenkou nebo samolepou neopravíš, ale...
Ale...
Ale, když já myslel že se tolik snažím...
První návštěvy u lékaře, drobná ošetření se začala měnit na větší a rozsáhlejší a já vnitřně začal zjišťovat, že jsi mi zestárla...
Snažila si se to přede mnou skrývat, ale make-upu bylo čím dál více a stejně nepomáhal...
Vím říkáš, stáří nezastavíš a vše dobré jednou skončí..
Ale proč tak brzy???
Můžeš mi vyčítat, že jsem Ti vzal tvá nejlepší léta, že jsem se o tebe nestaral, ale to že bych na tebe zapomněl, to mi prosím tě neříkej...
To vážně není pravda...
Tvůj modrý oválek jsem si vzal na památku a i když jsem změnil orientaci a mám teď nového rumunského přítele nikdy jsem na tebe nezapomněl...
Ono to totiž ani nejde...
Čest tvojí památce Matyldo...
I.P. RUMOV
Žádné komentáře:
Okomentovat