POHÁDKA PRVNÍ...

... o tom jak se rozhodli, jak jezdili, jak hledali a nakonec našli a spláceli...



Tak si milé děti sedněte, odložte noteboky a i-pady a já vám budu vyprávět pohádku...

A ty Honzíku, se nerejpej v rypáku, dostaneš do něj růži a budeš vypadat jak keř sakury na jaře.

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami tam kde začíná dálnice D1 a bydlí pan prezident, žili dva mladí perspektivní lidé. Pracovali od rána do večera, takže byli logicky hrozně bohatí a nevěděli co s těmi penězi mají dělat.
 A tak se rozhodli, že si nekoupí medvídka mývala jak jim radil strýček, ale že si ve vedlejším království koupí domeček.
Takový nějaký malý, suchý, se kterým nebude moc práce a kam se budou moci o víkendech jezdit flákat a válet...

Tak si sedli do kočáru a jezdili...

Na té své cestě viděli spoustu domečků. Některé byly jako houba, pěkně nacucané, některé zase trošku popraskané, že se báli bouchnout dveřma aby nespadli. Na své cestě potkali i dost loupežníků. (V dnešní době Honzíku už loupežník nestojí v lese a nepřepadává pocestné, ale říká si realitní makléř a prodává domečky).

Po třech letech putování nakonec přijeli k jednomu takovému, který se jim líbil. Stál v malé vesničce, (která i liškama, které tu večer dávají dobrou noc měla asi 20 obyvatel), vypadal nemokře a jeho majitelé, (také lidé z velkého města) říkali že je opravený a žádnou moc velkou péči nepotřebuje...

Nová střecha, opravený vnitřek, udržovaná zahrada, snad jen natřít ty okna...




No a tak ti mladí, (náležitě hloupí a naivní) perspektivní, (to znamená jako že mají budoucnost před sebou, Honzíku...) řekli že ho chtějí. Snad za to mohl ten klid v té vesničce, snad ten krb uvnitř, možná ty dva schody do koupelny mimo úroveň podlahy pánbůh ví...

Slovo dalo slovo, ruka ruku, banka úvěr a mladí lidé domeček koupili...(Co říkáš Honzíku, za kolik? No stál jako stádo krav a ještě by ti zbylo na gril na kterém bys je upekl a sežral).

A tak ti mladí perspektivní lidé, teď už jim říkejme spíše chalupáři, udělali dobrou koupi, po deseti letech baráček splatili a jestli nezemřeli tak žijí dodnes. A život je to krásný, klidný, rekreační, přerušovaný jen grilováním, pitím piva, sezením s přáteli, hraním si s dětmi a opalováním na sluníčku, které svítí pouze pro ně...

No a teď děti alou na kutě, ( Jendo ty se skoč vyčůrat ať si v noci nehraješ na Venclovského) a když budete hodné, tak vám příště povím tu o tom..



...jak poprvé chalupáři přijeli do domečku s dětmi, 
...co viděli, 
...a také co našli...




Žádné komentáře:

Okomentovat